9. když jsem je přioblékl oblakem, zahalil mračnem jako do plenek,
10. když jsem mu vytyčil meze své, závory osadil na dveře
11. a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne, tvé vzduté vlny se zlomí zde‘?
12. Poručil jsi jitru někdy v životě, ukázals někdy místo Jitřence,
13. aby uchopila zem za okraje a ničemy z ní hnala ven?
14. Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí, jak roucho začíná hýřit barvami.
15. Ničemové tehdy své světlo ztrácejí, jejich napřažená paže se přerazí.
16. Pronikls tam, kde moře pramení, prošel ses po dně propasti?
17. Odhalily se ti brány smrti? Spatřil jsi brány temnoty?
18. Pochopils zemské rozměry? Jen pověz, když všemu rozumíš!
19. Kudy vede cesta k příbytku světla? A kde přebývá temnota?
20. Umíš je dovést na jejich místa? Znáš stezku do jejich domova?
21. Dávno ses narodil, jistě to znáš, délka tvého života je nesmírná!
22. Dostal ses do sněžných skladišť, viděl jsi, kde se kroupy skladují,