2. „Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není poznání?
3. Jako muž si teď vyhrň rukávy, budu se tě ptát a ty mě poučíš:
4. Kde jsi byl, když jsem zemi založil? Jen pověz, když tomu rozumíš.
5. Kdo určil její rozměry? To jistě víš! Kdopak ji mírou přeměřil?
6. Do čeho jsou zapuštěny její základy? Kdo položil její kámen úhelný,
7. když jitřní hvězdy sborem zpívaly a všichni Boží synové jásali radostí?
8. Kdo že to dveřmi moře uzavřel, když se tehdy z lůna vyvalilo ven,
9. když jsem je přioblékl oblakem, zahalil mračnem jako do plenek,
10. když jsem mu vytyčil meze své, závory osadil na dveře
11. a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne, tvé vzduté vlny se zlomí zde‘?
12. Poručil jsi jitru někdy v životě, ukázals někdy místo Jitřence,
13. aby uchopila zem za okraje a ničemy z ní hnala ven?
14. Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí, jak roucho začíná hýřit barvami.
15. Ničemové tehdy své světlo ztrácejí, jejich napřažená paže se přerazí.
16. Pronikls tam, kde moře pramení, prošel ses po dně propasti?