10. Bůh tvoří led svým dechnutím, na širých vodách mrznou hladiny.
11. Oblaka vláhou obtíží, mračna rozhání bleskem svým.
12. Ta krouží sem a tam pod jeho vedením, aby plnila jeho příkazy kdekoli na zemi.
13. Ať už jeho zemi nesou trest či slitování, on dá, aby nalezla svůj cíl.
14. Naslouchej tomu, Jobe, zastav se, o Božích divech přemýšlej.
15. Rozumíš, jak Bůh oblaka vede, jak na nich rozsvěcuje blesk?
16. Rozumíš rovnováze mračen, všem divům Toho, jenž zná vše?
17. Ty, který ve svých šatech pečeš se, když pod jižním vánkem ztichne zem,
18. můžeš s ním roztáhnout mraky po obloze pevné jak zrcadlo z bronzu ulité?
19. Pouč nás tedy, co mu máme říct – pro tmu si neumíme ani řeč připravit!
20. Má se mu oznámit, že chci promluvit? Chce si někdo říkat o vlastní zničení?
21. Do slunce přece také nikdo nehledí, když jasně září na nebi, poté co vítr mraky rozptýlil.
22. Od severu vychází zlatý třpyt, ohromnou slávou Bůh se obklopil!
23. Všemohoucí je nám nedosažitelný; v moci a soudu je veliký, bohatý ve spravedlnosti, nečiní příkoří.
24. Toto je důvod, proč jej lidé ctí, i když ho ani mudrcové nevidí.“