1. „Při tom pomyšlení se mé srdce děsí, jako by mi chtělo z hrudi vyskočit.
2. Jen si poslechněte jeho hlas hromový, dunění, jež z úst mu vychází!
3. Pod celým nebem je nechá znít, i kraje světa svým bleskem ozáří.
4. Vzápětí burácení zní, hřímá svým hlasem vznešeným; když zazní jeho hlas, nic ho nezdrží.
5. Podivuhodně Bůh svým hlasem hřmí, působí divy nad naše chápání.
6. Sněhu poroučí: ‚Padej k zemi,‘ lijáku velí: ‚Buď průtrží!‘
7. Všem lidem tehdy ruku zadrží, aby každý smrtelník znal jeho jednání.
8. I zvěř tehdy zalézá do skrýší a zůstává ležet v peleších.
9. Jen vichřice vychází ze své komnaty a severák s sebou zimu přináší.