1. A Elihu mluvil dál:
2. „Slyšte má slova, mudrci, vy znalci, naslouchejte mi.
3. Vždyť ucho umí rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat.
4. Rozhodněme sami, co je správné, co je dobré, tu spolu posuďme.
5. Job prohlašuje: ‚Jsem nevinen, a Bůh mi právo odepřel.
6. I když jsem poctivý, jsem brán za lháře, mé rány se nehojí, ač jsem nic neproved!‘
7. Je snad Jobovi někdo podobný? Rouhá se, jako by vodu pil!
8. Dává se do spolku se zločinci, řadí se mezi ničemy!
9. Vždyť říká: ‚Člověku není k ničemu usilovat o Boží oblibu!‘
10. Ať mě slyší každý, kdo rozum má: Bůh přece nic zlého nedělá, Všemohoucímu je křivda vzdálená.
11. Každému ovšem jeho skutky odplácí, chová se k lidem, jak si kdo zaslouží.