16. tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí.
17. To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil,
18. aby jeho duši uchránil od jámy, aby jeho život nepronikl šíp.
19. Anebo ho na lůžku trestá bolestí, takže má v kostech stálé hlodání,
20. až se mu pokrm k smrti protiví a ztratí pomyšlení i na pochoutky.
21. Hubne tak, že z očí ztrácí se, dříve skryté kosti vystupují ven.
22. Jeho duše naklání se do jámy, vykročil poslům smrti vstříc.
23. Bude-li však anděl při tom člověku, prostředník, jeden z tisíců, který prohlásí jeho nevinu,
24. smiluje se nad ním a řekne: ‚Vysvoboď jej, Bože, ať do jámy neklesne, nalezl jsem za něj výkupné!‘
25. Jeho tělo se pak jako dítě uzdraví, do dnů svého mládí se náhle navrátí.