8. pak ať co zaseji, sní někdo jiný, ať jsou mé ratolesti vykořeněny!
9. Jestli jsem se v srdci dal něčí ženou svést, jestli jsem číhal u dveří přítele –
10. pak ať má žena pro jiného mele, ať s ní jdou jiní do postele!
11. Byl by to přece zvrhlý zločin, byl by to trestuhodný hřích,
12. byl by to oheň k záhubě spalující, vykořenil by vše, co pěstuji!
13. Copak jsem svému služebníku odepřel právo nebo své služebnici, když měli se mnou spor?
14. Co bych si pak počal Bohu tváří v tvář? Co bych mu odpověděl, až se mě bude ptát?
15. Nestvořil je v břiše Ten, který stvořil mě? Nezformoval nás jeden a týž v lůně matčině?
16. Copak jsem nevnímal potřeby chudých, nechal jsem pohasínat oči vdovy?
17. Copak jsem jedl svůj chléb sám a sirotkům z něj nedával?
18. Od mého mládí u mě jak u otce vyrůstal, od svého dětství jsem vdovám pomáhal.
19. Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů, jak ubožák nemá ani přikrývku?
20. Copak mi takový ze srdce nežehnal, když se vlnou mých ovcí zahříval?
21. Jestli má ruka někdy napadla sirotka, protože jsem viděl, že soud na mě dá –
22. pak ať mi vyrvou paži z ramena, ať je má ruka v lokti zlomena!
23. Božího trestu jsem se přece bál, před jeho vznešeností bych neobstál!
24. Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou?