18. Od mého mládí u mě jak u otce vyrůstal, od svého dětství jsem vdovám pomáhal.
19. Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů, jak ubožák nemá ani přikrývku?
20. Copak mi takový ze srdce nežehnal, když se vlnou mých ovcí zahříval?
21. Jestli má ruka někdy napadla sirotka, protože jsem viděl, že soud na mě dá –
22. pak ať mi vyrvou paži z ramena, ať je má ruka v lokti zlomena!
23. Božího trestu jsem se přece bál, před jeho vznešeností bych neobstál!
24. Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou?
25. Copak mě těšilo, jak velké jmění mám a kolik toho svou rukou vydělám?
26. Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře,