15. Všechny ty hrůzy se na mě vrhly, mou důstojnost jako by vichr uchvátil, jak oblak rozplynulo se mé bezpečí.
16. Teď už mě ale duše opouští, zmocňují se mě dny soužení.
17. Bůh ve mně v noci drtí kosti, bolest mě sžírá, nedá se utišit.
18. Ohromnou silou mě drží za šaty, v límci košile chce mě uškrtit.
19. Do bláta mě odmrštil, prachu a popelu jsem podobný.
20. Křičím k tobě, a ty neodpovídáš; stojím tu, a ty jen přihlížíš.
21. Proměnil ses mi v ukrutníka, veškerou silou na mě útočíš.
22. Vysoko ve větru mě unášíš, smýkáš mnou v hrozné vichřici.
23. Vedeš mě na smrt, to jistě vím – do domu určeného všem živým.
24. Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne, když volá o pomoc ve své pohromě.
25. Copak jsem nad ubožákem neplakal? Neměl jsem soucit pro chudáka?
26. Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo, namísto světla mě temno přepadlo.
27. Mé nitro bouří, nedá se utišit, dostihly mě dny soužení.
28. Nevidím slunce, chodím ve chmurách, přede všemi vstávám a naříkám.