1. Teď se mi ale vysmívají ti, kdo jsou mladší nežli já – ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil ani ovčáckého psa!
2. Síla jejich rukou k čemu mi může být? Jejich zmužilost je dávno pryč.
3. Nouzí a hladem vyzáblí vyprahlou zemí se toulají, nocí zkázy a pustoty.
4. Mezi křovím sbírají listy lebedy, kořínky jalovce se chtějí nasytit.
5. Lidé je ze svého středu vyhnali, křičí za nimi jak za zloději.
6. Ve strmých roklích bydlet musejí, v děrách do země a v jeskyních.
7. Hýkají jako osli ve křoví, spolu se choulí pod kopřivy –
8. hlupáci, kteří ani jméno nemají, kteří jsou ze země bičem vyhnáni!
9. Teď ale o mně skládají písničky, stal jsem se pro ně příslovím.
10. Už zdálky jsem jim odporný, plivat do tváře se mi nestydí.
11. Když Bůh můj provaz potupně povolil, i oni odhodili všechny zábrany.
12. Lůza povstává po mé pravici, nohy mi chtějí podrazit, připravují cesty, aby mě zničili.
13. Mou stezku rozkopali, na mojí zkáze pracují a nikdo jim v tom nebrání.
14. Širokou průrvou pronikají, jak záplava se valí troskami.
15. Všechny ty hrůzy se na mě vrhly, mou důstojnost jako by vichr uchvátil, jak oblak rozplynulo se mé bezpečí.
16. Teď už mě ale duše opouští, zmocňují se mě dny soužení.