9. Kéž tehdy zhasla její Jitřenka, nadarmo kéž by na světlo čekala, paprsky úsvitu vidět neměla!
10. Své lůno přede mnou měla uzavřít, mé oči ušetřit všeho trápení.
11. Proč jsem už v lůnu nezhynul? Proč jsem nezemřel při porodu?
12. Proč tu byl klín, jenž mě přitulil? Proč prsy, z nichž jsem pil?
13. Byl bych teď ležel a mlčel bych, odpočíval bych v pokoji
14. společně s králi a velmoži, jejichž stavby jsou už troskami,
15. anebo s velmoži, kteří oplývali zlatem, kteří si příbytky naplnili stříbrem!
16. Proč jsem jak potrat nebyl zahrabán, jako nemluvně, jež světlo nevídá?
17. Tam už ničemové nikoho netrápí, tam si odpočinou všichni zdeptaní.
18. Také i vězni tam najdou úlevu, neuslyší tam už pokřik biřiců.
19. Malí i velcí jsou tam vedle sebe, otrok je bez pána, na svobodě.