19. Malí i velcí jsou tam vedle sebe, otrok je bez pána, na svobodě.
20. K čemu je dáno světlo ubohým a život zatrpklým;
21. těm, kteří na smrt marně čekají, ač ji hledají víc než poklady;
22. těm, kteří jásají radostí, jakmile hrobu dosáhli?
23. K čemu je to člověku, jenž cestu nevidí a jehož Bůh ze všech stran obklíčil?
24. Mým denním chlebem je teď jen sténání, můj nářek proudí jako potoky.
25. Stalo se mi to, čeho jsem se bál, potkalo mě to, z čeho jsem měl strach!
26. Nemám pokoj, nemám klid, nemám odpočinutí. Přišlo trápení.“