13. Byl bych teď ležel a mlčel bych, odpočíval bych v pokoji
14. společně s králi a velmoži, jejichž stavby jsou už troskami,
15. anebo s velmoži, kteří oplývali zlatem, kteří si příbytky naplnili stříbrem!
16. Proč jsem jak potrat nebyl zahrabán, jako nemluvně, jež světlo nevídá?
17. Tam už ničemové nikoho netrápí, tam si odpočinou všichni zdeptaní.
18. Také i vězni tam najdou úlevu, neuslyší tam už pokřik biřiců.
19. Malí i velcí jsou tam vedle sebe, otrok je bez pána, na svobodě.
20. K čemu je dáno světlo ubohým a život zatrpklým;
21. těm, kteří na smrt marně čekají, ač ji hledají víc než poklady;
22. těm, kteří jásají radostí, jakmile hrobu dosáhli?
23. K čemu je to člověku, jenž cestu nevidí a jehož Bůh ze všech stran obklíčil?