17. Zlosynům jsem uměl zuby zvyrážet z čelistí jsem jim vyrval úlovek.
18. Říkal jsem si: ‚Umřu v rodinném hnízdě, až mých dnů bude jak písku u moře.
19. Mé kořeny budou sahat až k vodě, rosa bude nocovat v mé koruně.
20. Má sláva stále čerstvá zůstane, můj luk stále pevný v ruce mé.‘
21. Naslouchali mi napjatě, tiše očekávali rady mé.
22. Neměli co dodat po mém slově, má řeč je svlažovala jako krůpěje.
23. Čekávali na mě jak na déšť, na jarní vláhu čekali dychtivě.
24. Když jsem se usmál na ně, nemohli uvěřit, světlo mé tváře nechtěli zaplašit.
25. Sedal jsem v jejich čele a udával jim směr, žil jsem jako král ve své družině, jako ten, kdo těší truchlivé.