17. Těm všem je temno svítáním, přátelí se totiž s hrůzou tmy.
18. Ať voda takové rychle odplaví, ať jsou prokleté jejich pozemky, ať nikdo nezamíří k jejich vinicím!
19. Jako sucho a horko pohltí rozpuštěný sníh, tak ať hrob pohltí ty, kdo hřešili.
20. Ať na ně zapomene matčin klín, ať jsou pochoutkou pro červy. Ať nikdo nevzpomene na ty zlosyny, ať jsou jak stromy větrem zlomeni.
21. Ať obcují s neplodnou, která nerodí, vdovu ať opustí bez jmění!
22. Bůh svojí mocí i silné zachvátí; i při svém postavení si nejsou jistí životy.
23. Dává jim pocit bezpečné opory, jeho oči však jejich cestu sledují.
24. Načas se vyvýší, a hned jsou pryč, sníženi budou a jako všichni sklizeni, jako klasy budou skoseni.
25. Což to tak není? Kdo mě ze lži usvědčí? Kdo moji výpověď může vyvrátit?“