10. Ti chodí nazí, oděv nemají, o hladu cizí snopy snášejí.
11. Vytlačují olej mezi kameny, o žízni šlapou vinný lis.
12. Sténání umírajících z města zní, raněné duše o pomoc volají – copak to Bohu nevadí?!
13. Jsou také takoví, kteří se světlu vzpírají, k jeho cestám se neznají a jeho stezek se nedrží.
14. Vrah vstává, když se zešeří, aby zabíjel ubohé chudáky; jako zloděj se nocí odplíží.
15. Cizoložné oko soumrak vyhlíží, ‚Nikdo mě neuvidí,‘ říká si a tvář si rouškou zahalí.
16. Za tmy se do domů vlamují, ve dne jsou doma zavření; ke světlu se neznají.
17. Těm všem je temno svítáním, přátelí se totiž s hrůzou tmy.
18. Ať voda takové rychle odplaví, ať jsou prokleté jejich pozemky, ať nikdo nezamíří k jejich vinicím!
19. Jako sucho a horko pohltí rozpuštěný sníh, tak ať hrob pohltí ty, kdo hřešili.