8. ‚Mocnému přece patří svět, uznávaní se v něm umějí zabydlet.‘
9. Vdovy jsi ale s prázdnou pryč posílal a sirotkům jsi drtil ramena.
10. To proto tě nyní obkličují osidla a náhle tě děsí pohroma,
11. proto je kolem tebe neprůhledná tma a přikrývá tě záplava.
12. Copak Bůh není tam v nebi nahoře? Jak vysoko jsou hvězdy – jen se podívej!
13. Ty ale říkáš: ‚Co Bůh ví? To může soudit přes mraky?
14. Oblaka cloní jej, takže nevidí, když po nebeské klenbě obchází.‘
15. – To se chceš držet té staré stezky, kterou kráčeli lidé zlí?
16. Ti byli vyrváni, než přišel jejich čas, jejich základy řeka odnesla.
17. Bohu říkali: ‚Nech nás být! Co by nám Všemohoucí mohl učinit?‘
18. (Přitom jejich domy blahobytem naplnil. Myšlenky ničemů mě míjejí!)
19. Spravedliví jejich pád vidí s radostí, nevinní se smějí nad nimi:
20. ‚Hleďme, jejich jmění je to tam, jejich bohatství oheň spolykal!‘
21. Poddej se Bohu a najdeš klid, takto ti vzejde blahobyt.
22. Z jeho úst přijmi učení, vezmi si k srdci jeho výroky.
23. K Všemohoucímu když se navrátíš, on tě obnoví! Ze svého stanu vyžeň bezpráví,
24. své zlato musíš do prachu zahodit, ofirské zlato mezi říční balvany.
25. Pak bude Všemohoucí zlatem tvým, hromadou stříbra bude ti.
26. Všemohoucí pak bude tvou rozkoší, až k Bohu tvář svou obrátíš.