6. Od bratří jsi bezdůvodně zástavu vybíral a nahým svlékals jejich plášť,
7. žíznivému jsi vodu nedával a hladovému chleba odpíral.
8. ‚Mocnému přece patří svět, uznávaní se v něm umějí zabydlet.‘
9. Vdovy jsi ale s prázdnou pryč posílal a sirotkům jsi drtil ramena.
10. To proto tě nyní obkličují osidla a náhle tě děsí pohroma,
11. proto je kolem tebe neprůhledná tma a přikrývá tě záplava.
12. Copak Bůh není tam v nebi nahoře? Jak vysoko jsou hvězdy – jen se podívej!
13. Ty ale říkáš: ‚Co Bůh ví? To může soudit přes mraky?
14. Oblaka cloní jej, takže nevidí, když po nebeské klenbě obchází.‘
15. – To se chceš držet té staré stezky, kterou kráčeli lidé zlí?
16. Ti byli vyrváni, než přišel jejich čas, jejich základy řeka odnesla.
17. Bohu říkali: ‚Nech nás být! Co by nám Všemohoucí mohl učinit?‘