17. Bohu říkali: ‚Nech nás být! Co by nám Všemohoucí mohl učinit?‘
18. (Přitom jejich domy blahobytem naplnil. Myšlenky ničemů mě míjejí!)
19. Spravedliví jejich pád vidí s radostí, nevinní se smějí nad nimi:
20. ‚Hleďme, jejich jmění je to tam, jejich bohatství oheň spolykal!‘
21. Poddej se Bohu a najdeš klid, takto ti vzejde blahobyt.
22. Z jeho úst přijmi učení, vezmi si k srdci jeho výroky.
23. K Všemohoucímu když se navrátíš, on tě obnoví! Ze svého stanu vyžeň bezpráví,
24. své zlato musíš do prachu zahodit, ofirské zlato mezi říční balvany.