20. Ať vidí svou zkázu vlastníma očima, hněvání Všemohoucího ať vypije si sám!
21. Bude mu snad potom záležet na rodině, až jeho měsíce dojdou do konce?
22. Chce tu snad někdo Boha poučit? On přece soudí všechno na nebi!
23. Jeden umírá v plné síle, v klidu a zcela spokojen,
24. stehna obalená tukem a kosti morkem nasáklé.
25. Jiný zas umírá plný hořkosti, aniž kdy okusil, co je blahobyt.
26. Do prachu však ulehnou jeden jak druhý, oba dva stejně přikryjí červi.
27. Víte, já znám ty vaše myšlenky – hledáte způsoby, jak mi ublížit.
28. Říkáte: ‚Kam se poděly ty jejich paláce? Stanům darebáků kde konec je?‘