19. Řeknete: ‚Bůh jeho trest odkládá pro děti.‘ – Ať raději odplatí jemu, aby se poučil!
20. Ať vidí svou zkázu vlastníma očima, hněvání Všemohoucího ať vypije si sám!
21. Bude mu snad potom záležet na rodině, až jeho měsíce dojdou do konce?
22. Chce tu snad někdo Boha poučit? On přece soudí všechno na nebi!
23. Jeden umírá v plné síle, v klidu a zcela spokojen,
24. stehna obalená tukem a kosti morkem nasáklé.
25. Jiný zas umírá plný hořkosti, aniž kdy okusil, co je blahobyt.