2. „Na tohle musím odpovědět, to přece nejde vydržet!
3. Když slyším tolik důtek a urážek, můj moudrý duch mi vnuká odpověď:
4. Víš přece sám, že odjakživa, už co byl člověk na zem postaven,
5. radost ničemů je velmi krátká, štěstí bezbožných je chvilkové.
6. I kdyby jeho hrdost k nebi dosáhla a hlavou oblaků se dotýkal,
7. jak vlastní lejno zmizí napořád – ‚Kam se poděl?‘ se jeho známí budou ptát.
8. Jako sen odletí a bude ten tam, bude zapuzen jak noční vidina.
9. Oko, jež vídalo ho, už ho nespatří, nebude k nalezení ve svém obydlí.
10. Jeho děti budou muset odškodnit chudáky, vlastníma rukama majetek navrátit.
11. Mladická síla, jíž měl plné kosti, do prachu ulehne spolu s ním.