1. Elifaz Temanský mu na to řekl:
2. „Má mudrc hlásat jalové názory, v nitru se nadouvat větrem východním?
3. Má se hádat slovy bez smyslu a řečmi bez užitku?
4. Ty ale ohrožuješ zbožnost a bráníš rozjímání před Bohem!
5. Tvá ústa totiž vede špatnost a rozhodl ses mluvit prohnaně.
6. Tvá ústa – ne já – tě odsoudí, usvědčují tě vlastní rty!
7. Copak ses narodil jako první člověk? Přišel jsi na svět před horami?
8. To jsi naslouchal Boží tajné radě? Veškerá moudrost patří ti?
9. Copak víš něco, co my nevíme? Čemu rozumíš, a my ne?
10. Na naší straně jsou kmeti šediví, i tvého otce předčí věkem svým.
11. To ti nestačí ta Boží útěcha, nelíbí se ti slova laskavá?
12. Čím ses tak nechal unést v srdci, co ti tak zatemnilo oči,
13. že proti Bohu obracíš svůj hněv a z úst vypouštíš takovouto řeč?
14. Co je člověk? Může snad být čistý? Může být v právu, kdo je z ženy zrozený?
15. Ani na své anděly se Bůh nespoléhá, ani nebe není ryzí před jeho očima.
16. Co potom člověk zlý a zkažený, jenž hřeší, jako by vodu pil!
17. Něco ti povím, poslouchej, to, co jsem viděl, ti budu vyprávět,
18. to, co hlásají mudrci, když netají, co od svých předků přijali
19. (země byla dána jenom jim, nikdo cizí k nim tenkrát nepatřil):
20. Darebák trpí bolestí po všechny své dny, roky tyrana jsou spočteny.
21. Děsí se toho, co mu v uších zní, když má klid, napadá ho útočník.
22. Nevěří, že by unikl temnotě, neustále nad ním visí meč.
23. Bloudí tu jako potrava pro supy, ví, že ho očekává den temnoty.
24. Úzkost ho svírá, tíseň děsí ho, je jako král, jenž čeká na útok.
25. To proto, že proti Bohu vztáhl ruku, proti Všemohoucímu se postavil,
26. tvrdošíjně se vrhl proti němu obrněn svým štítem mohutným.
27. Svou tvář sice nechal zarůst tukem, sádlem si pokryl slabiny,
28. bude však bydlet ve zbořených městech, v domech, v kterých se nebydlí, které se rozpadají v sutiny.
29. Bohatý nezůstane, jeho moc neobstojí, jeho vliv nebude se šířit po zemi.
30. Takový neunikne temnotě, jeho výhonek plamen sežehne, dech Božích úst ho odvane.
31. Ať nikdo marně nespoléhá na marnost – prázdnota bude jeho odplatou!
32. Uschne, než přijde jeho čas, jeho větve se nebudou zelenat.
33. Bude jak réva, jež ztrácí hrozny nezralé, jako oliva, jež setřásá svůj květ.
34. Spolek bezbožných je neplodný, stany úplatkářů pohltí plameny.
35. Počnou trápení a zlo porodí, v jejich nitru se líhnou lsti!“