1. Už se mi hnusí žít, proto teď svému nářku povolím, z hořkosti duše promluvím.
2. Neodsuzuj mě předem – tak Boha oslovím – z čeho mě obviňuješ, prozraď mi.
3. Dělá ti dobře, že mě sužuješ? Proč pohrdáš vlastnoručním výtvorem a záměry ničemů vítáš s úsměvem?
4. Copak máš oči tělesné? Pohledem smrtelníka díváš se?
5. Copak jsou tvé dny lidským podobné, připomínají tvé roky lidský věk,
6. že na mně hledáš nějaký přestupek a po mém hříchu pídíš se?