35. Meč na Chaldejce! praví Hospodin, na obyvatele Babylonu, na velmože i mudrce!
36. Meč na žvanily, ať zešílí! Meč na hrdiny, ať se vyděsí!
37. Meč na jejich koně a jejich vozy i na cizince, kteří se k nim přidali – ať jsou jako ženy! Meč na jeho poklady, ať jsou vypleněny!
38. Meč na jeho řeky, ať se vysuší! Vždyť je to země modlářství, pro ty příšery se zbláznili!
39. Proto tam bude žít jen pouštní zvěř, pštrosi a hyeny. Už se tam nikdy bydlet nebude, bude tam prázdno po všechna pokolení.
40. Jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru i s městy v jejich okolí, praví Hospodin, ani zde nebude nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník.
41. Hle, od severu vojsko přichází, mohutný národ s králi mnohými – od konců světa už se zvedají!
42. Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi, jsou krutí a soucit neznají, burácejí jako mořské vlny, ženou se na koních. Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje, Dcero babylonská, proti tobě!
43. Až o nich babylonský král uslyší, jeho ruce síla opustí. Přemožen bude úzkostí, jako když na rodičku přijdou bolesti.
44. Jako když lev vyráží z jordánského houští na zavlažené pastviny, stejně tak vyženu Chaldejce znenadání z jejich území. Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím? Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá? Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“