12. Popírali Hospodina se slovy: „To není on! Na nás nepřijde žádná bída, nepocítíme meč ani hladomor.
13. Proroci jen tak do větru žvaní, nemají žádné poselství – ať se to stane jim samotným!“
14. Nuže, tak praví Hospodin, Bůh zástupů: „Protože říkají takové věci, hle, já ti dám do úst slova jako oheň, jenž spálí jako dříví tento lid.
15. Hle, dome Izraele, přivedu na vás národ zdaleka, praví Hospodin. Národ prastarý je to, národ odvěký, národ, jehož jazyk neznáš, a nerozumíš, co říkají.
16. Samí udatní hrdinové, jejich toulec zeje jako hrob.
17. Pohltí tvou úrodu i tvůj chléb, pohltí tvé syny i tvé dcery, pohltí tvé ovce i tvůj dobytek, pohltí tvou révu i tvé fíkoví. Mečem dobude tvá opevněná města, na která ses tak spoléhal.
18. Ale ani v těch dnech, praví Hospodin, s vámi neskoncuji.
19. Až se budou ptát: ‚Proč nám to všechno Hospodin, náš Bůh, udělal?‘ odpovíš jim: ‚Protože jste mě opustili a sloužili jste ve své zemi cizím bohům, proto budete v jiné zemi sloužit cizákům.‘
20. Oznamte to v domě Jákobově, v Judsku to rozhlaste:
21. Poslouchejte, vy nechápaví hlupáci, kteří mají oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší!
22. Neměli byste mě mít v úctě? praví Hospodin. Neměli byste se přede mnou chvět? Moři jsem pískem vytyčil hranice nepřekročitelným, věčným zákonem. Bouří se moře, ale nic nezmůže, vlny burácejí, ale nevylijí se.
23. Tento lid má však srdce odbojné a zpupné; odvrátili se a odešli.
24. Ani je nenapadlo říci: ‚Mějme Hospodina, svého Boha, v úctě! On dává podzimní i jarní deště v pravý čas, zachovává nám týdny určené pro sklizeň.‘
25. Vaše viny to ale pokazily, vaše hříchy vás těch darů zbavily!
26. V mém lidu se najdou zločinci, číhají schovaní jako ptáčníci, nastražili past, aby lidi lovili.
27. Jako je plno ptáků v kleci, tak jsou jejich domy plné lsti. Takhle dosáhli moci a bohatství,