18. V těch dnech přijde dům Judy k domu Izraele a vydají se společně ze země na severu do země, kterou jsem dal za dědictví vašim otcům.
19. Říkal jsem si: Jak rád bych tě počítal za svůj lid a dal ti za dědictví tu krásnou zemi, nejcennější skvost mezi národy! Říkal jsem si, že mě budeš nazývat ‚Otče‘ a neodvrátíš se ode mě.
20. Vy jste mi ale, dome Izraele, byli nevěrní jako žena nevěrná svému druhovi, praví Hospodin.“
21. Na holých vrších je slyšet křik – synové Izraele s pláčem žadoní, protože svou cestu zkřivili a na Hospodina, svého Boha, nedbali.
22. „Vraťte se, mé odvrácené děti, já vaše odvrácení uzdravím.“ Hle – jdeme k tobě, už jsme tu! Ty, Hospodine, jsi náš Bůh!
23. Ano, ten povyk na výšinách i horách je pouhý klam. Ano, v Hospodinu, našem Bohu, je pro Izrael záchrana!
24. Co těžce vydobyli naši otcové, to nám „Hanba“ hltala už od mládí. Přišli jsme o jejich ovce i dobytek stejně jako o syny a o dcery.
25. Proto teď uléháme v hanbě a potupou jsme přikryti. Proti Hospodinu, svému Bohu, jsme hřešili jak my, tak naši otcové, od mládí až do dnešního dne a Hospodina, svého Boha, jsme neposlouchali.