1. Slovo, které Jeremiáš dostal o veškerém judském lidu ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova (což byl první rok babylonského krále Nabukadnezara).
2. Prorok Jeremiáš veškerému judskému lidu a všem obyvatelům Jeruzaléma řekl:
3. „Je to už třiadvacet let – od třináctého roku judského krále Jošiáše, syna Amonova, až dodneška – co dostávám slovo Hospodinovo. Znovu a znovu jsem k vám mluvil, ale vy jste neposlouchali.
4. Hospodin k vám znovu a znovu posílal všechny své služebníky proroky, ale vy jste neposlouchali, vůbec jste si jich nevšímali.
5. Říkávali: ‚Odvraťte se každý od své zlé cesty a svého zlého jednání, ať můžete žít v zemi, kterou Hospodin dal vám a vašim otcům od věků až navěky.
6. Nenásledujte cizí bohy, neslužte jim a neklaňte se jim; nepopouzejte mě svými výtvory, ať na vás nedopustím neštěstí!‘
7. Vy jste mě ale neposlouchali, praví Hospodin, a k vlastnímu neštěstí jsme mě popouzeli svými výtvory.
8. Nuže, toto praví Hospodin zástupů: ‚Protože jste neposlouchali má slova,
9. hle, povolám a poberu všechny kmeny ze severu, praví Hospodin, a přivedu je i se svým služebníkem, babylonským králem Nabukadnezarem, na tuto zem, na všechny její obyvatele i na všechny národy v okolí. Vyhladím je jako proklaté, aby vzbuzovali děs a posměch; zbude z nich věčné zbořeniště.
10. Skoncuji s hlasem radosti a veselí, s hlasem ženicha a nevěsty, s hlasem mlýnku i se světlem lampičky.
11. Z celé této země zbude hrůzná pustina a tyto národy budou po sedmdesát let otročit babylonskému králi.