17. Těm, kdo mnou pohrdají, stále tvrdí: ‚Hospodin praví: Budete žít v pokoji!‘ Všem, kdo se řídí svým zarputilým srdcem, namlouvají: ‚Nic zlého se vám nestane!‘
18. Kdo ale stál v radě Hospodinově, aby viděl a slyšel jeho řeč? Kdo dával pozor, aby jeho slova uslyšel?“
19. Hle, Hospodinova vichřice – jeho hněv už zuří! Na hlavy darebáků snáší se vichr bouřlivý!
20. Hospodinův hněv se neodvrátí, dokud neprovede a nesplní, co ve svém srdci usoudil. V nadcházejících dnech tomu jasně porozumíte.
21. „Neposlal jsem ty proroky, a přesto běží; nemluvil jsem k nim, a přesto prorokují.
22. Kdyby v mé radě bývali stáli, můj lid by seznámili s mými slovy; odvrátili by je od jejich zlé cesty, od jejich zlého jednání.
23. Jsem snad Bůh, jen když jsem blízko? praví Hospodin. Nejsem snad Bůh i daleko?
24. Může se někdo tak dobře skrýt, že bych ho neviděl? praví Hospodin. Já přece naplňuji nebe i zem! praví Hospodin.