27. Dřevo oslovují: ‚Otče náš,‘ kameni říkají: ‚Jsi má rodička.‘ Ukazují mi záda, a ne tvář, jakmile je však stihne bída, volají: ‚Přijď a zachraň nás!‘
28. Kde jsou ti tví bohové, které sis pořídil? Jen ať tě přijdou z tvé bídy zachránit! Máš přece tolik bohů, Judo – jednoho boha na každé město!
29. Z čeho mě chcete obvinit? Všichni jste mě zradili, praví Hospodin.
30. Nadarmo jsem bil váš lid, nedal se poučit. Své proroky jste mečem hubili jako nenasytní lvi.“
31. Vy jedno pokolení, pohleďte, co praví Hospodin: „Jsem snad Izraeli pouští? Zemí temnoty? Proč můj lid říká: ‚Jsme volní! Chodit za tebou? Už nikdy!‘
32. Zapomene snad dívka na svůj šperk? Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě? Můj lid však na mě zapomněl – kolik už je to let?
33. Jak jsi šikovná v honbě za milováním! I nejhorší coury teď můžeš poučit.
34. Roucho máš potřísněné krví ubohých, ne přistižených lupičů, ale nevinných. A při tom všem
35. ještě říkáš: ‚Jsem nevinná. Jeho hněv se mi vyhýbá!‘ Nuže, budu tě soudit za tvá slova, prý: ‚Já jsem nehřešila.‘
36. Proč stále někam chodíš a stále měníš směr? Jako ses zklamala v Asýrii, zklameš se Egyptem.
37. I odtud odejdeš s hlavou v dlaních. Hospodin zavrhl ty tvé opory, žádnou pomoc u nich nenajdeš.“