23. Jak můžeš říkat: ‚Jsem bez poskvrny, nechodila jsem za baaly.‘ Jen se podívej, cos prováděla v Údolí, nad tím, cos páchala, se zamysli! Jsi velbloudice pádící svými cestami,
24. divoká oslice, zvyklá na poušti. Jakmile lačně zavětříš, kdo zadrží tvůj chtíč? Kdokoli po ní v čas říje zatouží, najde ji snadno, bez námahy.
25. Dej pozor, ať si neuchodíš nohy a ať se žízní neumoříš. ‚Ne ne,‘ odpovídáš, ‚marné řeči! Miluji cizí a půjdu za nimi!‘
26. Jako má hanbu přistižený zloděj, tak je hanebný celý dům Izraele se svými králi a velmoži i s kněžími a proroky.
27. Dřevo oslovují: ‚Otče náš,‘ kameni říkají: ‚Jsi má rodička.‘ Ukazují mi záda, a ne tvář, jakmile je však stihne bída, volají: ‚Přijď a zachraň nás!‘
28. Kde jsou ti tví bohové, které sis pořídil? Jen ať tě přijdou z tvé bídy zachránit! Máš přece tolik bohů, Judo – jednoho boha na každé město!
29. Z čeho mě chcete obvinit? Všichni jste mě zradili, praví Hospodin.
30. Nadarmo jsem bil váš lid, nedal se poučit. Své proroky jste mečem hubili jako nenasytní lvi.“
31. Vy jedno pokolení, pohleďte, co praví Hospodin: „Jsem snad Izraeli pouští? Zemí temnoty? Proč můj lid říká: ‚Jsme volní! Chodit za tebou? Už nikdy!‘
32. Zapomene snad dívka na svůj šperk? Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě? Můj lid však na mě zapomněl – kolik už je to let?