12. Oni však na to řekli: ‚Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.‘“
13. A proto tak praví Hospodin: „Ptejte se mezi národy – Kdo kdy co takového slyšel? Panna izraelská provádí tu nejhroznější věc!
14. Mizí snad z pole kamení nebo z Libanonu sníh? Vysychají snad mezi horami chladné bystřiny?
15. Můj lid však na mě zapomněl, pálí kadidlo marnostem! Na svých cestách klopýtli, na stezkách odvěkých, a odešli jinou pěšinou, cestou neupravenou.
16. Jejich země proto bude budit děs, navždy se nad ní bude syčet úžasem. Každý, kdo tudy půjde, se zhrozí a hlavou potřese.
17. Jakoby větrem východním je před protivníkem rozpráším. V den, kdy přijde jejich bída, ukážu jim záda, a ne tvář.“
18. Oni však na to řekli: „Pojďme, musíme na Jeremiáše něco vymyslet! Zákon se knězi nikdy neztratí, stejně jako rada mudrci a slovo prorokovi. Pojďme, ubijme ho tedy jazykem a na jeho slova vůbec nedbejme!“