7. Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin.
8. Je jako strom zasazený u vody – zapouští kořeny u řeky. Nebojí se, když vedro přichází; jeho listy se vždy zelenají, v roce sucha nemá obavy a nepřestává nést plody.“
9. Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější, je nenapravitelné – kdo mu rozumí?
10. „Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám lidská svědomí, abych každému odplatil podle jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží.“
11. Jako koroptev sedící na vejcích, která jí nepatří, tak je ten, kdo si hromadí nepoctivý zisk. Opustí je totiž v půlce života a na konci bude za hlupáka.
12. Trůn slávy, od počátku vyvýšený, je místo naší svatyně.
13. Naděje Izraele, Hospodine, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě. Ti, kdo se od tebe odvracejí, budou zapsáni v prachu země, protože Hospodina opustili, ten pramen vody živé.
14. Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, zachraň mě, a budu zachráněn – má chvála patří tobě!
15. Hle, říkají mi: „Co je s tím Hospodinovým slovem? Tak ať se tedy splní!“