3. a to pokračovalo během vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, a až do konce jedenáctého roku judského krále Cidkiáše, syna Jošiášova, totiž do vystěhování Jeruzaléma v pátém měsíci.
4. Dostal jsem slovo Hospodinovo:
5. „Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě. Ještě než jsi přišel na svět, posvětil jsem tě; národům učinil jsem tě prorokem.“
6. „Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ zvolal jsem. „Neumím přece mluvit! Jsem ještě dítě!“
7. „Neříkej, že jsi ještě dítě,“ odpověděl mi Hospodin, „ale jdi, kamkoli tě pošlu, a říkej, cokoli ti přikážu.
8. Neboj se jich – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“
9. Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova.
10. Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a královstvími, abys vyvracel a podvracel, ničil a bořil a abys budoval a sázel.“
11. Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremiáši?“ „Vidím prut mandloně,“ odpověděl jsem.
12. „Vidíš dobře,“ řekl mi Hospodin, „neboť já bdím nad svým slovem, abych je vykonal.“
13. Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: „Co vidíš?“ „Vidím vroucí kotel,“ odpověděl jsem, „jak se naklání od severu.“
14. „Od severu se valí neštěstí na všechny obyvatele země,“ řekl mi Hospodin.