4. Že jsi zatvrzelý, věděl jsem, svaly tvé šíje že jsou železné a že máš čelo bronzové.
5. Proto jsem ti ty věci oznámil předem, předtím než přišly, ohlásil jsem je, abys neřekl: „Stalo se to dík mé modle, má socha to zařídila, můj odlitek!“
6. Slyšel jsi o tom, teď pohleď na to vše – kdy už to uznáte? Teď ti však ohlašuji nové věci, věci tajné, o nichž jsi nevěděl.
7. Teď byly stvořeny, a ne dřív, dodneška jsi o nich neslyšel, abys neřekl: „O tom já přece vím!“
8. Neslyšel jsi o tom, nic jsi nevěděl, tvé ucho bylo tehdy zavřené. Věděl jsem totiž, že jsi zrádce, že jsi od narození vzbouřenec.
9. Kvůli svému jménu svůj hněv zdržuji, kvůli své chvále se k tobě krotím, abych tě nezničil.
10. Hle – přetavil jsem tě, ač nejsi stříbrný, vyvolil jsem tě v peci soužení.
11. Kvůli sobě, sobě samému to činím – proč bych se měl nechat hanobit? O svoji slávu se s jiným nedělím!
12. Slyš mě, Jákobe, ty, Izraeli, můj povolaný: Já jsem – já jsem ten první a jsem i poslední.
13. Má vlastní ruka zemi založila, moje pravice nebe roztáhla; kdykoli je zavolám, v pozoru naráz musí stát.
14. Všichni se shromážděte a poslyšte: Kterýpak z bohů tohle předpověděl? Ten, jehož Hospodin miluje, vykoná jeho vůli s Babylonem, jeho ruka padne na Chaldejce.
15. Já, já sám jsem promluvil, ano, já jsem ho povolal; přivedu ho sem a jeho cesta bude úspěšná.
16. Přistupte ke mně a tohle poslyšte: Od počátku jsem nikdy nemluvil skrytě a ve chvíli, kdy se to děje, já tam jsem. Teď mě posílá Panovník Hospodin spolu s Duchem svým.
17. Toto praví Hospodin, Svatý izraelský, jenž tě vykoupil: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě učí úspěchu a vede tě po cestě, po níž bys jít měl.