12. Kdo shrnul vody do hrsti a nebe prsty rozměřil? Kdo prach země vsypal do mírky, kdo vložil hory na váhy a zvážil je i s pahorky?
13. Kdo Hospodinova ducha usměrnil a stal se mu rádcem, aby ho poučil?
14. S kým se radil, aby mu něco vysvětlil, aby ho stezce práva naučil, aby mu předal vědění a seznámil ho s cestou moudrosti?
15. Hle, národy jsou jako kapka do vědra, neváží víc než smítko na vahách, on zvedá ostrovy jako prach.
16. Libanon by nevystačil ani na podpal, k oběti by nestačila jeho zvířena.
17. Všechny národy jsou před ním jako nic, jsou pro něj nicota a ještě míň!
18. Ke komu chcete Boha přirovnat? Čemu se podle vás podobá?
19. Odlité modle řemeslníka, pozlacené od zlatníka, s řetízky tepanými ze stříbra?
20. Anebo obětnímu daru chudáka, jenž trvanlivé dřevo vybírá a hledá zručného řemeslníka, ať postaví modlu, co se nehýbá?
21. Copak to nevíte? Copak neslyšíte? Copak se vám to od počátku neoznamuje? Copak od založení země nerozumíte?
22. On se nad obzorem na trůn usadil, obyvatelé země jsou pro něj kobylky. On prostírá nebe jako baldachýn, roztahuje je jako stan k bydlení.
23. On panovníky vniveč obrací, soudcové země jsou pro něj nicotní.
24. Sotva jsou zasazeni, sotva zaseti, sotva zapustí v zemi kořeny, jak na ně zavane, uschnou hned, jak plevy odnáší je vichřice.
25. Ke komu mě tedy chcete přirovnat? Svatý říká: Kdo se mi vyrovná?
26. Zvedněte oči a pohleďte: Kdo stvořil toto vše? Kdo koná přehlídku hvězdných zástupů, kdo je volá jménem, všechny do počtu? Má nesmírnou sílu, jeho moc je úžasná – nikdy mu nechybí ani jediná!
27. Proč tedy říkáš, Jákobe, proč si, Izraeli, stěžuješ: „Má cesta je Hospodinu ukrytá, můj Bůh si nevšímá mých práv“?