17. Krále v jeho kráse na vlastní oči uvidíš, spatříš tu zemi, jež prostírá se do dáli.
18. Pak budeš přemítat nad přežitými hrůzami: „Kde je sepisovatel, kde výběrčí daní, kde ten, kdo sepisoval poklady?“
19. Nikdy už neuvidíš ten drzý lid, lid podivné řeči, jaká se neslyší, koktavý jazyk, jejž nelze pochopit.
20. Pohleď na Sion, to město našich slavností! Tvé oči Jeruzalém uvidí, to klidné obydlí, stan, jenž se nezboří. Nikdy už se nevytrhnou jeho kolíky, z jeho provazů nepovolí ani jediný.
21. Tam pro nás Hospodin bude Vznešený, budou tam široké řeky a potoky, nepřistane tam ale loď s veslaři, nepoplují tam mocné koráby.
22. Hospodin je přece náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce, Hospodin je náš král a spasitel!
23. Ochable visí tvoje lanoví, stožár se viklá, plachty svěšeny; jednou si ale rozdělíš spoustu kořisti – i chromí se toho lupu zúčastní!
24. Nikdo tam žijící neřekne: „Jsem nemocný.“ Lid, který tam bydlí, bude zbaven vin.