1. Ortel nad Údolím vidění: Co je ti, že jsi celé vystoupilo na střechy,
2. město plné křiku a bouření, město hýření? Tví mrtví nebyli mečem zabiti, v boji nepadli.
3. Všichni tví vůdci se rozprchli, bez výstřelu z luku byli zajati. Všichni tví utečenci byli spoutáni, jakkoli daleko utekli.
4. A proto říkám: „Nechte mě, abych se hořce vyplakal. Utěšit se mě nesnažte – můj lid stihla záhuba!“
5. Pán, Hospodin zástupů, způsobil v Údolí vidění den hrůzy, porážky a zmatení, den boření hradeb a křiku mezi horami.
6. Elam svůj toulec uchopil, muži na vozech a na koních, i Kír ukázal svůj štít!
7. Vozy zaplavily tvá krásná údolí, brány obklopili jezdci na koních –
8. Juda byl zbaven ochrany! V ten den ses ohlížel po zbraních Lesního paláce.
9. Prohlédli jste mnohé trhliny ve Městě Davidově a shromáždili jste vodu v Dolním rybníce.
10. Sečetli jste jeruzalémské domy a některé jste zbořili, abyste zpevnili hradby,
11. a mezi obě hradby jste napustili vodu ze Starého rybníka. Neohlíželi jste se však po Tvůrci města; nevšímali jste si Toho, kdo je odedávna budoval!
12. Pán, Hospodin zástupů, vás volal toho dne: „Plačte a truchlete, oholte hlavy, pytlem se oblečte!“