1. Ortel nad Moábem: V jediné noci vypleněn, Ar Moábský je zahuben! V jediné noci vypleněn, Kir Moábský je zahuben!
2. Dibonští do svého chrámu stoupají, jdou plakat na své výšiny. Nad osudem Nebó a Medeby Moábci kvílejí. Všechny hlavy oholeny, všechny brady ostříhány,
3. v pytlovině chodí v ulicích a na střechách i náměstích jen samé kvílení; slzy se valí po tvářích.
4. Chešbon a Eleale bědují, jejich nářek zní až do Jahcy. Moábští bojovníci křičí na poplach, jejich duše je zděšená.
5. Mé srdce nad Moábem běduje! K Coaru proudí jeho uprchlíci, až k Eglat-šelišiji. Luchitským svahem s pláčem stoupají, cestou k Choronaim nad zkázou bědují.
6. Z nimrimských vod zbyla pustina, tráva je spálená, bylina uvadla, zeleň zmizela.
7. A proto vše, co mohli zachránit, odnesli s sebou přes potok Arabim.