1. Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila.
2. Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala.
3. Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.
4. Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.
5. Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.
6. Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal,
7. a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla.
8. Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země.
9. Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy.
10. Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.
11. Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země.
12. Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.
13. Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal.
14. Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.
15. Tehdy Bůh k Noemovi promluvil:
16. „Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů.
17. Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“
18. Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů.
19. Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.
20. Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti.
21. Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.
22. Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den.“