17. Ten učinil, jak Josef řekl, a odvedl je do Josefova paláce.
18. Když ale uviděli, kam je vedou, polekali se a říkali si: „Určitě nás sem dal odvést kvůli tomu stříbru, vrácenému prve do našich vaků. Teď se na nás vrhne, napadne nás a vezme nás do otroctví i s našimi osly!“
19. Ještě na nádvoří tedy přistoupili ke správci Josefova domu a promluvili k němu:
20. „Odpusť, pane, opravdu jsme sem prve přišli nakoupit jídlo.
21. Když jsme cestou zpět měli nocovat, otevřeli jsme své vaky a hle, stříbro každého z nás leželo navrchu v jeho vaku – naše stříbro v plné váze! Proto jsme je teď přinesli s sebou.
22. Přinesli jsme ještě další stříbro na nákup jídla. Nevíme, kdo nám to stříbro dal do vaků!“
23. On však řekl: „Buďte klidní, nebojte se. Ten poklad vám dal do vaků váš Bůh, Bůh vašeho otce. Vaše stříbro jsem dostal v pořádku.“ Načež k nim přivedl Šimeona.
24. Poté je uvedl do Josefova paláce, dal jim vodu na umytí nohou a jejich oslům dal obrok.
25. Slyšeli, že tam mají obědvat, a tak připravili svůj dar, než Josef v poledne přijde.
26. A když Josef přišel domů, předložili mu ten dar, který měli s sebou, a klaněli se mu až k zemi.
27. Zeptal se jich, jak se jim daří, a řekl: „Jak se daří vašemu starému otci, o němž jste vyprávěli? Žije ještě?“
28. Odpověděli: „Našemu otci, tvému služebníku, se daří dobře, ještě žije.“ Tehdy padli na kolena a klaněli se mu.