1. Po nějaké době se číšník a pekař egyptského krále prohřešili proti svému pánu, králi Egypta.
2. Farao se rozhněval na oba své dvořany – na vrchního číšníka i na vrchního pekaře –
3. a dal je do vězení v domě velitele stráže, na stejné místo v žaláři, kde byl vězněn Josef.
4. Velitel stráže je svěřil do Josefovy péče. Když už byli ve vězení dlouho,
5. oba dva – číšník i pekař egyptského krále, kteří byli uvězněni v žaláři – měli sen. Každý měl téže noci svůj sen, každý s vlastním významem.
6. Když k nim Josef ráno přišel, pohlédl na ně a hle, byli smutní.
7. Zeptal se tedy faraonových dvořanů uvězněných spolu s ním v domě jeho pána: „Proč se dnes tváříte tak nešťastně?“
8. Odpověděli mu: „Měli jsme sen a není tu, kdo by ho vyložil.“ Josef jim řekl: „Nepatří snad výklady Bohu? Prosím, vyprávějte mi je.“
9. Vrchní číšník tedy Josefovi vyprávěl svůj sen: „Hle, ve snu jsem před sebou viděl vinný keř
10. a na něm tři výhonky. Na keři vyrazily pupeny, potom květy a nakonec zralé hrozny.
11. Měl jsem v ruce faraonův pohár, a tak jsem ty hrozny trhal a vymačkával je do faraonova poháru. Pak jsem ten pohár podal faraonovi.“