8. On však odmítl. Řekl manželce svého pána: „Když mě můj pán má doma, o nic se nestará. Vše, co mu patří, mi svěřil do rukou.
9. Nikdo nemá v domě větší pravomoc než já; neodepřel mi nic kromě tebe, poněvadž jsi jeho žena! Jak bych mohl spáchat takovou hanebnost a zhřešit proti Bohu?“
10. A i když Josefa přemlouvala den za dnem, aby si k ní lehl a pobyl s ní, neposlechl ji.
11. Jednoho dne, když přišel dělat svou práci v domě, nebyl nikdo ze služebnictva doma.
12. Tehdy ho chytila za šaty a řekla: „Spi se mnou!“ On však nechal šaty v její ruce, utekl a běžel ven.
13. Když uviděla, že jí nechal své šaty v ruce a utekl ven,
14. svolala služebnictvo a řekla jim: „Podívejte se! Přivedl k nám můj muž toho Hebreje, aby si s námi zahrával?! Přišel a chtěl se se mnou vyspat, ale já jsem začala hlasitě křičet.
15. Když uslyšel, jak křičím, nechal své šaty u mě, utekl a běžel ven.“
16. Ty jeho šaty nechala ležet vedle sebe, dokud nepřišel domů jeho pán.
17. Tehdy mu vyprávěla: „Ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, ke mně přišel a chtěl si se mnou zahrávat!
18. Když jsem se ale dala do křiku, nechal své šaty u mě a utekl ven.“