6. Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“ „Ano,“ odpověděli. „Podívej, jeho dcera Ráchel právě přichází s ovcemi.“
7. Na to jim řekl: „Do večera je ještě daleko; teď přece není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte ještě pást.“
8. „To nejde,“ odpověděli. „Budeme moci napojit ovce, teprve až se shromáždí všechna stáda a odvalí se kámen z ústí studny.“
9. A zatímco s nimi mluvil, přišla Ráchel se stádem svého otce. Byla totiž pastýřka.
10. Když Jákob spatřil Ráchel, dceru svého strýce Lábana, a jeho stádo, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a dal stádu svého strýce Lábana napít.
11. Nato Ráchel políbil a hlasitě se rozplakal.
12. A když jí řekl, že je příbuzný jejího otce, že je Rebečin syn, běžela to povědět svému otci.
13. Jakmile Lában uslyšel zprávu o svém synovci Jákobovi, rozběhl se mu naproti. Objal ho, políbil a přivedl ho do svého domu. Když pak Jákob Lábanovi vyprávěl o všem, co se stalo,
14. Lában mu řekl: „Opravdu jsi má krev a tělo!“ Když pak u něj Jákob zůstal už celý měsíc,
15. Lában mu řekl: „I když jsi můj příbuzný, nebudeš přece u mě sloužit zadarmo. Řekni mi, co chceš za odměnu.“
16. (Onen Lában měl dvě dcery: starší se jmenovala Léa a mladší Ráchel.
17. Léa měla měkké oči, ale Ráchel byla nápadně krásná, překrásná dívka.)
18. Jákob si zamiloval Ráchel, a tak řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“
19. Lában odpověděl: „Dám ti ji raději než komukoli jinému. Zůstaň u mě.“
20. A tak Jákob sloužil za Ráchel sedm let a zdálo se mu to jako pouhá chvíle, protože ji miloval.
21. Potom Jákob Lábanovi řekl: „Můj čas se naplnil. Dej mi mou ženu, chci být s ní.“
22. Lában tedy shromáždil všechny místní muže a vystrojil hostinu.