16. (Onen Lában měl dvě dcery: starší se jmenovala Léa a mladší Ráchel.
17. Léa měla měkké oči, ale Ráchel byla nápadně krásná, překrásná dívka.)
18. Jákob si zamiloval Ráchel, a tak řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“
19. Lában odpověděl: „Dám ti ji raději než komukoli jinému. Zůstaň u mě.“
20. A tak Jákob sloužil za Ráchel sedm let a zdálo se mu to jako pouhá chvíle, protože ji miloval.
21. Potom Jákob Lábanovi řekl: „Můj čas se naplnil. Dej mi mou ženu, chci být s ní.“
22. Lában tedy shromáždil všechny místní muže a vystrojil hostinu.
23. Večer pak vzal svou dceru Léu, přivedl ji k Jákobovi a ten s ní spal.
24. (A Lában tenkrát své dceři Lée daroval svou otrokyni Zilpu jako děvečku.)
25. Přišlo ráno a hle – byla to Léa! „Cos mi to udělal?“ ptal se Jákob Lábana. „Copak jsem ti nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě obelstil?“
26. „V našem kraji není zvykem vdávat mladší dříve než prvorozenou,“ odpověděl mu Lában.
27. „Až s ní strávíš svatební týden, dáme ti i tu druhou – za to, že mi budeš sloužit dalších sedm let.“
28. Jákob tedy souhlasil. Strávil svatební týden s Leou a Lában mu pak dal za ženu svoji dceru Ráchel.