4. Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, jak mu Bůh přikázal.
5. Když se mu narodil syn Izák, bylo Abrahamovi sto let.
6. Sára řekla: „Bůh mi daroval smích! Všichni, kdo o tom uslyší, se budou smát se mnou.“
7. Řekla také: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit děti? Ale porodila jsem mu syna – i přes jeho stáří!“
8. Když dítě povyrostlo, přestalo se kojit. V den, kdy se Izák přestal kojit, vystrojil Abraham velikou hostinu.
9. Sára pak viděla, že syn, kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar, je posměvač.
10. Řekla tedy Abrahamovi: „Vyžeň tu děvečku i jejího syna. Syn té děvečky přece nebude dědit spolu s mým synem, s Izákem!“
11. Abrahama ta slova velmi trápila. Šlo přece o jeho syna.
12. Bůh ale Abrahamovi řekl: „Netrap se kvůli chlapci ani kvůli své děvečce. Poslechni Sáru ve všem, co ti řekla, protože tvé símě bude povoláno v Izákovi.
13. I ze syna děvečky však učiním národ, neboť je tvým potomkem.“
14. Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch s vodou, naložil to Hagar na záda a poslal ji i s dítětem pryč. Odešla tedy a bloudila Beeršebskou pouští.
15. Když jí voda v měchu došla, složila dítě pod jedním keřem
16. a šla si sednout naproti, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla naproti a dala se do pláče.
17. Bůh uslyšel chlapcův hlas a Boží anděl zavolal na Hagar z nebe: „Co je ti, Hagar? Neboj se, neboť Bůh uslyšel chlapcův hlas tam, kde je.
18. Vstaň, vezmi chlapce a postarej se o něj, protože z něj učiním veliký národ.“
19. Tehdy jí Bůh otevřel oči a uviděla pramen vody. Šla tedy, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.
20. Bůh pak byl s chlapcem a ten rostl. Bydlel na poušti a stal se z něj velký lučištník.