11. Abrahama ta slova velmi trápila. Šlo přece o jeho syna.
12. Bůh ale Abrahamovi řekl: „Netrap se kvůli chlapci ani kvůli své děvečce. Poslechni Sáru ve všem, co ti řekla, protože tvé símě bude povoláno v Izákovi.
13. I ze syna děvečky však učiním národ, neboť je tvým potomkem.“
14. Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch s vodou, naložil to Hagar na záda a poslal ji i s dítětem pryč. Odešla tedy a bloudila Beeršebskou pouští.
15. Když jí voda v měchu došla, složila dítě pod jedním keřem
16. a šla si sednout naproti, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla naproti a dala se do pláče.
17. Bůh uslyšel chlapcův hlas a Boží anděl zavolal na Hagar z nebe: „Co je ti, Hagar? Neboj se, neboť Bůh uslyšel chlapcův hlas tam, kde je.
18. Vstaň, vezmi chlapce a postarej se o něj, protože z něj učiním veliký národ.“
19. Tehdy jí Bůh otevřel oči a uviděla pramen vody. Šla tedy, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.
20. Bůh pak byl s chlapcem a ten rostl. Bydlel na poušti a stal se z něj velký lučištník.
21. Bydlel v Paranské poušti a jeho matka mu vybrala ženu z Egypta.
22. Někdy v té době Abimelech s velitelem svého vojska Píkolem řekl Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co děláš.
23. Proto mi teď při Bohu odpřisáhni, že neoklameš mne ani mého nástupce a potomka a že se ke mně a k zemi, v níž jsi pobýval, budeš chovat tak přátelsky, jako jsem se zachoval já k tobě.“
24. Abraham řekl: „To odpřisáhnu.“
25. Abraham si tehdy Abimelechovi stěžoval kvůli studni s vodou, kterou mu Abimelechovi služebníci násilím vzali.
26. Abimelech však řekl: „Nevím, kdo by udělal něco takového. Sám jsi mi to neřekl a já jsem o tom až do dneška neslyšel.“
27. Abraham pak vzal ovce a voly, dal je Abimelechovi a vstoupili spolu do smlouvy.