14. Ráno co ráno k němu jako moučnou oběť přidáš šestinu efy mouky a třetinu hinu oleje na zalití mouky. Tato moučná oběť Hospodinu je stálé a věčné ustanovení.
15. Ráno co ráno budou přinášet beránka, moučnou oběť a olej ke stálé zápalné oběti.“
16. Tak praví Panovník Hospodin: „Když vládce ze svého dědictví obdaruje kteréhokoli ze svých synů, bude to patřit i jeho potomkům a zůstane jim to jako dědičné vlastnictví.
17. Když ale ze svého dědictví obdaruje někoho ze svých služebníků, bude mu to patřit až do léta svobody, kdy to bude vráceno vládci. Je to přece dědictví pro jeho syny – musí to zůstat jim.
18. Vládce nesmí brát nic z dědičného podílu lidu, nesmí je vytlačovat z jejich vlastnictví. Svým synům dá dědictví z vlastního majetku, aby nikdo z mého lidu nebyl vyháněn ze svého vlastnictví.“
19. Poté mě vedl průchodem po straně brány ke svatým místnostem pro kněží, obráceným na sever. A hle – všiml jsem si tam jakéhosi místa na jeho západním konci.
20. Tehdy mi řekl: „Toto je místo, kde budou kněží vařit oběti odškodnění a oběti za hřích a kde budou péci moučné oběti, aby je nevynášeli do vnějšího nádvoří, a neposvěcovali tak lid.“
21. Poté mě odvedl na vnější nádvoří. Zavedl mě do jeho čtyř rohů, a hle – v každém rohu nádvoří byl jakýsi dvorek.
22. Ohrazené dvorky ve čtyřech rozích nádvoří byly 40 loktů dlouhé a 30 loktů široké. Všechny čtyři měly stejné rozměry.
23. Každý z těch čtyř dvorků měl uvnitř kolem dokola kamennou římsu, pod níž byla kolem dokola zřízena ohniště.
24. „To jsou kuchyně,“ řekl mi, „kde chrámoví služebníci vaří oběti lidu.“