7. Venku na vnějším nádvoří stála před místnostmi zeď. Táhla se podél těchto místností v délce 50 loktů,
8. a protože místnosti na vnějším nádvoří měly rovněž délku 50 loktů, dohromady to bylo 100 loktů podél celé stavby.
9. Před spodními místnostmi tak vedla chodba, do níž se na východě vcházelo z vnějšího nádvoří.
10. Její šířka byla dána zdí, která ji oddělovala od nádvoří. Směrem na jih od vyhrazeného prostranství stála naproti oné mohutné stavbě další budova s místnostmi.
11. Také ona měla vepředu chodbu. Všechno v ní vypadalo stejně jako u budovy na severní straně. Měly stejnou délku i šířku a stejné uspořádání všech vchodů a východů.
12. Ke vchodům do místností jižní budovy tedy vedla chodba podél příslušné zdi a na jejím začátku byl vstup, kterým se do ní na východní straně vcházelo.
13. Tehdy mi řekl: „Severní i jižní místnosti sousedící s vyhrazeným prostranstvím jsou svaté. Kněží, kteří přistupují k Hospodinu, tam jídají svatosvaté věci – moučné oběti, oběti za hřích i oběti odškodnění – a také tam svatosvaté věci ukládají, neboť je to svaté místo.
14. Jakmile kněží vejdou dovnitř, nesmějí ze svatého místa vyjít na vnější nádvoří, dokud tam neodloží roucha, ve kterých sloužili; jsou totiž svatá. Než přijdou k místu určenému pro lid, převléknou se do jiných šatů.“