5. Rozházím tvé maso po kopcích a tvou zdechlinou zaplním údolí.
6. Napojím zemi tvojí kaluží, tvá krev dosáhne až k pohořím, budou tě plné všechny rokliny!
7. Až zdechneš, nebe zakryji a hvězdy na něm zatemním; slunce ukryji za mraky a měsíc nevydá svůj svit.
8. Všechna světla, jež září na nebi, kvůli tobě zatemním a tvoji zem ponořím do tmy, praví Panovník Hospodin.
9. Mnohé národy znepokojím v srdci, až tvé kusy roznesu mezi pohany, do zemí, o nichž netušíš.
10. Mnohé národy tebou vyděsím; jejich králům vstanou hrůzou vlasy, až jim zamávám mečem před tváří. Strachy o život se bude třást bez ustání jeden každý z nich v den tvé záhuby.
11. Tak totiž praví Panovník Hospodin: Meč babylonského krále se chystá na tebe!
12. Nechám tu tvoji hordu padnout mečem hrdinů – nejukrutnějších ze všech pohanů, kteří rozdrtí pýchu Egypta a celá jeho horda bude zničena.
13. Vyhubím i všechen jeho dobytek na březích velkých řek. Už je nerozčeří noha člověka, nezkalí je ani zvířecí kopyta.
14. Tehdy ty jejich vody ustálím a nechám je plynout podobné oleji, praví Panovník Hospodin.
15. Až Egypt zcela zpustoším a zbavím tu zemi všeho v ní, až pobiji všechny, kdo v ní bydleli, tehdy poznají, že já jsem Hospodin.
16. Toto je žalozpěv určený k truchlení. Ať jej zpívají dcery národů! Ať jej zpívají nad Egyptem a všemi jeho hordami, praví Panovník Hospodin.“
17. Patnáctého dne téhož měsíce dvanáctého roku jsem dostal slovo Hospodinovo: